Uf, uf – nejtěžší práci máme, mami, za sebou. Tolik zajímavých věcí mi muselo vyrůst a že to bylo fofrem, co mami!

80 tak tohle bylo dobré, tohle zase vyplivnu, no fuj, to jsem si zkazilo chuť, tak zase nějaký dobrý kousíček si musím spolknout, jen co poplave kolem. Jsem vybíravé, mám totiž chuťové buňky a rostu jako z vody – mám sto gramů a hodlám být ještě větší, veliké, převeliké....

A víš, mami, kolikátku mám nohu? No já to taky nevím, ale určitě měří víc, jak jeden centimetr.

90 to by mě teda zajímalo, proč mi ten bílý pán na té televizi všechno proměřuje – hlavičku, tělíčko, stehýnko – aha – aby věděl, kolik mi doopravdy je! Ale to se snad mohl zeptat. Anebo nemohl?

99 mami, já to pořád píšu o sobě, však je těch novinek moc, no pořád rostu a je to práce, je to fuška. A když rostu já, tvoje bříško taky a abys byla krásná (teda, to ty samozřejmě jsi, pro mně ta nejkrásnější maminka na světě) a hebká, heboučká a hlaďounká, až si tě budu ručičkama hladit, masíruj si bříško Bonellou®, je to moc příjemné, když mě tak krásně hladíš..... A něco mi u toho povídej, zazpívej, nebo muziku pusť........................

105 krásně se mi tady, mami, v tvém bříšku plave, ale nemysli si, pořád pracuju a pilně, rostu, rostu klouby, mám sedmnáct centimetrů a vážím asi stopadesát gramů. Ale mami, ty bublinky, co máš v bříšku, to není co si myslíš, to jsem já, já se hýbu, já si tady, přece, plavu. A teď to cítíš, takle šimrám, takhle lechtám, mamí, mamííííí....hihihi

115 pořád rostu a jsem náramně šikovné, při plavání svedu i několik kotrmelců za sebou a takhle kopu a takhle tlačím ručičkama, určitě to poznáš. Vážím dvě stě gramů, to je co?!

120 tak. A teď si porostu a nic nového už nebudu dělat. Měřím osmnáct centimetrů, vážím čtvrt kila. No, místa mi tady vevnitř ubývá a jak se tady protahuju a natahuju, pořád nahmatávám tvoje bříško, mami a tak zatlačím....... Když mě hezky pohoupáš, usnu a když nebudeš dlouho houpat, tak se vzbudím a budu se vrtět, anebo chvilku počkám, co se bude dít.

Zkus na mně zaklepat.

127 škoda, mami, že to nemůžeš vidět, co já umím. Když slyším nečekaný rámus, leknu se a zakryju si uši. A kdyby sis na bříško zasvítila silnou baterkou, zakryju si oči. A sny se mi také zdají. prostě je to tady báječné. A i když mám málo místa u tebe v bříšku, umím si najít pohodlnou pozici, ve které se cítím prima. Asi máš, mami, pocit, že se moc vrtím, ale to se nediv, takhle si dělám pohodlíčko.

150 měřím třicet centimetrů a vážím skoro šest set gramů a když dělám kotrmelec, vždycky se vrátím do výchozí polohy, to proto, že mi bezvadně funguje centrum rovnováhy. Dělám si zásoby podkožního tuku, to víš, mami, faldíky mi budou náramně slušet. Umím kašlat a škytat, často cvičím a umím se krásně odrazit od tvého bříška. Zkus hádat, čím jsem se teď odrazilo: ne, to nebyla ručička, to byla nožička.

160 mami, dnes ti napíšu o bezva vychytávce, co mi narostla – klapky na oči. Cože? Jo víčka, že se to jmenuje, aha. Ale oči nechám zavřené, radši. Tam jsem si změřilo, kolik vyrostu za jeden týden: jeden až dva centimetry!

168 no vida, tak druhá třetina nám, mami, končí a jak jsme si to náramně užili, co? Občas tě dloubnu, viď, ale já vím, že jsi ráda. A ty mě v noci netlač, spi na boku, jo! Ať si můžu odpočinout, víš, co to je za práci pro malého človíčka. Budu častěji pospávat i ve dne.